Vzhledem ke své hyperaktivitě už jako malý hoch neustále vydával zvuky a tóny v rytmických sekvencích. I přes veskrze humorné narážky své matky: “Ondro, netikej!” a později vystudování Činoherního herectví na JAMU, tikat vytrval a při škole stále pokračoval v prozpěvování, tlučhubectví a hudebním samovzdělávání. Jamy (není myšleno zavařené ovoce v podobě marmelády) s ostatními muzikanty (později i členy  Makomako) se mu staly denní bagetou. Netrvalo dlouho a vyrostl z něho ryzí hudební improvizátor a věčný hledač smyček i všech možných přesmyček, vokální virtuóz a majitel mnoha cen a póz – Mistr světa v loopingu a několikanásobný mistr ČR v beatboxu, krabičkový a rytmický mág a především spokojený chlapec – Ondřej “Endru” Havlík.